Článek mapující a shrnující všechny dostupné informace a dohry do budoucna po první UFC akci roku: Brazilském UFC 142: Aldo vs. Mendes. Akce plná kontroverzí, ale i krásných momentů. Platy, statistiky, bonusy, sledovanost, rozvoj divizí atd, atd.

Dohry po UFC 142: Aldo vs. Mendes

- 14. 1. 2011, HSBC Aréna, Rio de Janeiro, Brazílie (PPV + FX)

Kompletní výsledkový servis a kolo za kolem najdete v našem článku UFC 142: Aldo vs. Mendes - výsledky

Záznam celého PPV i předzápasy pak v sekci RIPY.

A teď co se vlastně stalo (a že toho tentokrát nebylo málo) a jak to ovlivní budoucnost? Vlastně každý z pěti hlavních zápasů tentokrát má svou unikátní story, která se vymyká běžné MMA rutině.

José Aldo fantastickým výkonem potvrdil svůj nárok na umístění v P4P žebříčcích, znovu rozbouřil debatu na téma kdo by se mu vlastně v divizi mohl postavit a také se velmi pravděpodobně stal novou hvězdou - pérová váhovka byla trochu přehlížena, ale z Alda se po tomto výkonu zřejmě stal nový PPV tahák. Aldo celé první kolo předváděl parádní obranu proti porazům, Chad Mendes, zřejmě nejlepší zápasník divize vlastně neuspěl ani v jednom ze sedmi pokusům. Aldo Mendese většinu kola rozkopával, aby na konci kola unikl z jednoho z klinčů  a kolenem sundal Mendese instinktivně jdoucího do porazu, načež ho dorazil vteřinu před koncem prvního kola. Titul tedy obhájen a Aldo opouští klec a vrhá se do davu burácejícíh Brazilských fanoušků. Aldo momentálně nemá jasného vyzyvatele (ve hře jsou hlavně jména jako Koch, Poirier, Jung, Hioki či Palaszewski), obecný názor ale je, že proti Aldovi nemá nikdo moc co nabídnout. Opět se tedy mluví o tom, jestli by pro Alda nebylo lepší jít do lehké váhy, ale ačkoli by s tím podle vyjádření nemělo problém UFC (Dana White prohlásil, že je mu jedno jestli bude Aldo bojovat v pérové nebo lehké), kupodivu ho má nyní spíše Aldův tým. Ještě při zápase proti Hominickovi Aldo sám zvažoval kvůli velmi problematickému shazování váhy přesun o divizi výš, ale od té doby Aldo trošku ubral na svalové hmotě a váhu tentokrát zvládl hravě. Aldův trenér, Andre Pederneiras jednoznačně možnost přestupu do lehké váhy zamítl: Prý by něco takového připadalo v úvahu jen v případě, že by Aldo dostal rovnou titulový zápas - od nuly v nové divizi začínat určitě nebude. Zatím to tedy vypadá, že Aldo zůstane tam kde je a během několika měsíců bude zpět v akci, jakmile se zjistí koho by proti němu UFC mohlo postavit. Poirier má čistě udržovací zápas za dva týdny, Hioki si to rozdá s Palaszewskim za měsíc. Odhady PPV prodejů zatím nejsou, ale Aldovo vítězství sledovalo na Brazilském kanále Globo kolem 23 milionů diváků, takže v Brazílii je z něj hvězda zcela určitě.

V co-main event předvedl Vitor Belfort své zřídka vídané BJJ a odškrtil Anthony Johnsona RNC v prvním kole. Johnson odešel fyzicky už během prvního kola a byl vzápětí z UFC propuštěn. Hlavním příběhem totiž tentokrát nebylo to, co se dělo přímo v kleci, ale co se dělo před zápasem samotným. Johnson byl znám jako borec shazující pravděpodobně největší množství váhy v UFC a s postavou s kterou by se uplatnil hravě i v těžké nebo polotěžké váze shazoval do velteru - dvakrát se mu však nevydařilo. UFC 142 mělo být Johnsonovým debutem ve střední váze, protože shodit do velteru už bylo příliš těžké. Johnson sliboval větší sílu, větší fyzičku, prostě upravenou verzi. Místo toho (údajně kvůli nemoci) předvedl nejhůře zvládnuté vážení jaké si kdy v UFC pamatuji. Na vážení do střední váhy (limit 186 liber) se Johnson dostavil a při prvním pokusu navážil 197 liber. O 11 liber mimo, což je zřejmě absolutní rekord v neúspěšnosti vážení (26 liber od velterového limitu). Na druhý pokus už se blížil - dostal se na 187,5, ale to už ho pro špatný zdravotní stav zastavili lékaři a nařídili mu nucené zavodnění. Johnson byl z vážení víceméně odnesen a dostal nitrožilní výživu. Belfort a komise souhlasili se zápasem s jedinou podmínkou: Johnson musel absolvovat i velmi netradiční vážení přímo ve večer zápasu a bylo mu nařízeno, že nesmí mít přes 205 liber (limit polotěžké). Tuto podmínku Johnson zvládl, odevzdal Belfortovi 20% svého platu a zápas proběhl. Jenže Johnson prohrál, navíc odešel fyzicky a tak to bylo řečeno Danou Whitem jednoznačně: Tři striky a je out - Johnson v UFC skončil. A asi by udělal nejlépe, kdyby to v menších organizacích zkusil spíše v polotěžké váze. Belfort si rozhodně významným způsobem nakročil k dalšímu setkání s Andersonem Silvou, ačkoli před ním ve frontě zřejmě ještě bude borec/dva. Vážení ve večer zápasu, které tentokrát poskytlo docela zajímavé informace UFC nicméně pravidelně zavádět ani používat nehodlá. Škoda. Mě by rozhodně ilustrativní údaj kolik borci váží ve večer zápasu zajímal víc, než údaj, že den předtím obvykle váží oba stejně.

V dalším zápase na sebe upozornil další borec ve střední váze. Rousimar Palhares tentokrát poměrně netradičně neprovedl nic v rozporu s pravidly (asi ty návštěvy u sportovního psychologa opravdu pomohly) a nekompromisním patentovaným heel hookem ukončil zápas s Mike Massenziem pár vteřin po první minutě. Způsob, jakým se Palhares dostává ke svým submisím je vážně pozoruhodný a Palhares v tomto zápase opravdu vypadal jako monstrum. Je ovšem otázkou, koho proti Palharesovi postaví příště - s ním totiž UFC musí hodně opatrně. Je jedním z nejnebezpečnějších mužů divize a zápas může ukončit kdykoli - navíc má díky leglockům velký potenciál borce zraňovat. Z tohoto důvodu je téměř jisté, že třeba Sonnena proti Palharesovi v nejbližší době neuvidíme, protože UFC nemůže riskovat likvidaci tak vysokoprofilového borce, který by to navíc měl stylisticky proti Palharesovi hodně těžké. Nejčastěji jsou k vidění názory, že by Palhares mohl nastoupit proti někomu ze zápasu Bisping vs. Maia (zajímavější by byl asi ten Maia jako souboj dvou elitních grapplerů - Bispinga možná UFC také neriskne, ale můžeme se nechat překvapit). Palhares za svůj heel hook celkem pochopitelně inkasoval bonus za submisi večera 65 000$.

Zápas mezi nadějným nováčkem Erickem Silvou a veteránem (debutujícím v UFC) Carlo Praterem se velmi rychle stal nejkontroverznější záležitostí celého večera. Silva v úvodu trefil koleno, navázal kombinací a uzavřel zápas GNP během 29 vteřin. Celé to vypadalo jako velmi působivé a důrazné vítězství bez jakýchkoli problémů. Rozhodčí Mario Yamasaki ale zcela nečekaně po odmávání zápasu ohlásil, že Silva podle jeho názoru několik úderů trefil Praterovi zezadu do hlavy a že tedy musí Silvu diskvalifikovat. Což se také k údivu celé arény stalo. Komentátor Joe Rogan zaútočil na Yamasakiho a chtěl po něm zdůvodnění rozhodnutí, přičemž si pomáhal zpomalenými záběry (které rozhodčí nemá k dispozici) ze kterých víceméně vyplynulo, že Silva zřejmě Pratera do hlavy jednou zezadu skutečně trefil, ale většina zásahů šla korektně zboku. Rogan i po Yamasakiho odpovědi nadále prohlašoval, že Yamasaki udělal chybu, ačkoli striktně podle pravidel má právo borce diskvalifikovat už po jediné ráně zezadu. Pravdou ale je, že jde o velmi netypické rozhodnutí a zásahy se takto striktně nikdy neposuzují, obvykle je ve hře ještě nějaké varování a při ukončovacím GNP při kterém se borec dole hodně zmítá se obvykle chybné zásahy částečně přehlíží - pokud je jasné, že hlavní škodu udělaly např. dřívější legální zásahy. Své by o tom ostatně mohl vyprávět třeba Vitor Belfort, kterýmu v posledních dvou zápasech nějaké ty rány na zátylek normálně prošly aniž by to rozhodčí nějak řešili. Problém tedy není ani tak v Yamasakiho rozhodnutí, ale spíše v nekonzistenci rozhodování. Silva ale dostal od UFC vyplacený bonus za vítězství jako kdyby vyhrál a UFC ho prý také bude podporovat, pokud bude chtít zvrátit výsledek zápasu na no contest (otočit vítězství v jeho prospěch zřejmě není technicky možné). Brazílie komisi nemá, takže jakékoli případné dovolání půjde do rukou Marca Ratnera, UFC šéfa pravidel a regulace. Carlo Prater podle mimiky po takovém vítězství rozhodně netoužil, Erick Silva zvládl celou situaci velmi profesionálně a příliš se nerozčiloval. Což se tedy nedá říci o Joe Roganovi, ani legendě Walidu Ismailovi, který Ericka Silvu trénuje. Ten se po akci vyjádřil na Yamasakiho adresu velmi, velmi nevybíravě a to konkrétně těmito slovy:

Rozhodčí Mario Yamasaki je klaun. Je to nicka a nickou navždy zůstane.  Mario Yamasaki, musíš pochopit, že jsi nikdo. Prostě neexistuješ.

PPV přenos jako takový odstartoval stylově - zápasem večera. Tříkolová bitva mezi Edsonem Barbozou a Terry Etimem byla sama o sobě asi nejzábavnějším fightem večera, o čemž ostatně svědčí i bonus za zápas večera (65 000 každý), který dostanou oba borci. Opravdu výjimečné na tomto zápase ale bylo zakončení: Edson Barboza ve 2:02 třetího kola vypálil nádhernou otočku na hlavu kterou poslal Etima do bezvědomí. Jedná se o první high kick otočku v dějinách UFC (ne nepodobnou Capoeira kicku jehož video jste mohli vidět nedávno v novinkách), která bude nepochybně navždy zvěčněna v UFC highlight videích. Z nového roku za sebou máme teprve dva týdny a dvě akce, ale soutěž o KO roku už má svého poměrně jasného favorita. Edson Barboza pochopitelně inkasoval i bonus za KO večera (dalších 65 000) a jasně na sebe upozornil jako jeden z nejlepších kopáčů v UFC. A jak už uváděl sám Barboza před zápasem: to, že je neporažený (se čtyřmi výhrami v UFC) ho celkem jasně kvalifikuje "do mixu", jak říká Dana White, tedy do užšího hloučku případných vyzyvatelů na titul. Pro Barbozu by tak asi bylo vhodné v příštím zápase najít nějakého TOP 25 soupeře.

Co se předzápasů týče: do vysílání se nakonec dostaly všechny, protože ve vysílání zbylo dost místa na jediný původně nevysílaný fight Arantes vs. Carvalho (který vyhrál Felipe Arantes 3x 29-28). FX přenos předzápasů odstartoval Mike Pyle, který si hladce TKO poradil s místním Ricardo Funchem během minuty a dvaceti dvou vteřin. Yuri Alcantara přebodoval Michihiro Omigawu (2x 30-27, 29-28) a v prvním kole ho málem ukončil pákou (Omigawu zachránil jen konec kola). Omigawa v UFC možná skončí. Bývalý titulový vyzyvatel těžké váhy Gabriel Gonzaga se rozhodl obnovit svou MMA kariéru a velmi slušným výkonem se vrátil ke svým grapplerským základům. Ednaldo Oliveiru odškrtil v prvním kole a vrací se tak do první světové pětadvacítky. Sam Stout (který bojoval poprvé od smrti svého trenéra a švagra Shawna Tompkinse) sice proti Thiago Tavaresovi dokázal prosadit svůj plán, ale na vítězství to nestačilo. Stout v průběhu zápasu stále lépe bránil porazy, takže se drtivá většina zápasu bojovala v postoji přesně jak to Stout chtěl - jenže ve své oblíbené postojařině se nějak ne a ne rozjet a nakonec ho Thiago Tavares za tři kola ne tak technickým, ale aktivnějším stylem přebodoval (30-27, 2x29-28). Také Stoutovi rozsekl hlavu high kickem.

Xbox se snažil napravit svou reputaci poté, co premiérové PPV z UFC 141 provázely obrovské problémy a služba byla vlastně nefunkční. Všichni, kdo si objednali UFC 141 dostali nyní zdarma UFC 142 a také měsíční předplatné Xbox Live Gold jako dárek. Problémy se službou tentokrát hlášeny nebyly.

A na závěr trocha té statistiky:

• 6 zápasů v historii UFC skončilo vteřinu od konce prvního kola. José Aldo se tak zařadil do prominentního klubu ve kterém se nacházejí Matt Hughes, Tim Sylvia, Lyoto Machida, Josh Koscheck a Mike Kyle. Pro Alda to bylo také třetí KO pomocí kolene (z 22 zápasů). Mendes na Alda zkusil sedm porazů a žádný neuspěl. Aldo má tak fantastickou porazovou obranu na úrovni 95%, na zem ho v UFC či WEC dokázali dostat jen Kenny Florian, Mark Hominick a Jonathan Brookins. Pro srovnání, Mendes v dosavadních WEC a UFC zápasech zabodoval 27 orazy a všech šest předchozích soupeřů vzal na zem alespoň jednou. Zajímavé je také to, že Mendes v prvním kole 13:11 přebouchal Alda na podstatné údery. Což je mimochodem poprvé, co Alda někdo v nějakém kole přebouchal a 11 je také druhý nejmenší počet úderů jaký kdy Aldo vyslal (v osmivteřinovém KO Cuba Swansona to byly jen dva údery :))
• Vitor Belfort naposledy vyhrál submisí 18 zápasů zpátky, v roce 2001. Mezi Belfortovými zápasy v Brazílii (UFC v roce 1998 proti Wanderlei Silvovi a nyní UFC 142) uplynulo 4838 dní.
• Rousimar Palhares má na kontě už šest heel hooků. V UFC s nimi porazil Lucia Linarese, Tomasze Drwala, Davida Branche a Mike Massenzia - v těchto čtyřech zápasech potřeboval dohromady jen 12 úderů. Pro srovnání, když na UFC 134 přebodoval Dana Millera, trefil ho celkem 67x
• 13 borců v UFC vyhrálo zápas bez jediného úderu. Osm z těchto vítězství bylo submisí. Carlo Prater vyhrál svůj zápas proti Ericku Silvovi (který ho zasáhl 12) diskvalifikací bez jediného úderu. Statistická perlička: Darren Elkins je jediný v novodobé historii UFC, kdo vyhrál zápas bez jediného úderu či submise - Duane Ludwig si proti němu na UFC Live 1 zranil kotník a nemohl pokračovat.
• Edson Barboza je první v UFC kdo dosáhl KO otočkou kopem na hlavu. Barboza také ve svém zápase s Etimem zasadil o 18 úderů víc, než všichni ostatní vítězovéi v hlavních zápasech dohromady. (Aldo 11, Belfort 14, Palhares 4, Prater 0)
• Sam Stout ve své UFC kariéře zasáhl už 665 podstatných úderů - je v UFC v této statistice devátý. Na UFC 142 přidal 45 zásahů (ze 172 pokusů)
• Bilance Gabriela Gonzagy od památného high kick KO Mirka Filipovice na UFC 70: 5-5
• Průměrná doba zápasu Michihiro Omigawy v UFC: 15 minut. Všech 6 Omigawových zápasů v UFC řešili bodoví rozhodčí. Alcantara Omigawu přebouchal o 36 zásahů.
• 60% zápasů na UFC 142 skončilo v prvním kole. Žádný zápas na PPV neřešili bodoví rozhodčí.