Článek mapující a shrnující všechny dostupné informace a dohry do budoucna k výtečnému UFC 139: Šogun vs. Henderson

Dohry po UFC 139

Kompletní výsledkový servis a kolo za kolem najdete v našem článku

Záznam celého PPV pak v nové sekci RIPY.

A jak to tedy nakonec celé proběhlo a co bude dál?

Tak především: Hlavní zápas večera, souboj dvou protřelých veteránů Šogun vs. Henderson je rozhodně jeden z nejlepších zápasů tohoto roku a vřele doporučuji na to mrknout. Je trochu škoda, že obdobně dobrá záležitost z Bellatoru 58: Alvarez vs. Chandler proběhla jen asi o dvě hodiny dříve a ač šlo o zápas o kterém by se také hodně mluvilo (a rovněž doporučuji se podívat, najdete v sekci RIPY), Šogun z Hendersonem je zcela přebili. Šlo o drsnou a krvavou pětikolovou řežbu ve které Henderson vítězil v prvních třech kolech, ale v dalších dvou to Šogun naprosto otočil a postaral se tak o dramatický závěr ve kterém Henderson několikrát zcela vyčerpán málem podlehl. Nakonec ale vyhrál 3x 48-47 na body - což je také drobet sporné, protože celá řada expertů, novinářů i fanoušků (a ostatně i např. Dana White) správně poukazovala na to, že Šogun v posledním kole zcela dominoval a zasloužil si bodování 10-8, které by ze zápasu udělalo zaslouženou remízu. Tento zápas byl prvním ve kterém se naplno prokázala výhoda pěti kol i v netitulových zápasech - kdyby byl totiž vypsán jen na tři kola, šlo by sice o dobrou záležitost, ale přesto by skončila poměrně nudně 30-27 pro Hendersona. Teprve dvě další kola ve kterých to Šogun otočil dodala této záležitosti ten správný nádech dramatu a udělala ze zápasu něco mimořádného. Hendersona (který před zápasem oznamoval, že do konce kariéry už hodlá zůstat v UFC) podle slov Dana White možná čeká i titulový zápas - výhra nad Šogunem ho ale každopádně posunula na druhou příčku světového žebříčku. Co se jinak týče Hendersonova vyčerpání: Henderson byl na zápas dle slov vlastních trenérů údajně výborně připraven a pět kol dokonce považoval za svou výhodu, týden před akcí ale dostal chřipku, která mu celou přípravu zcela rozbourala a nepěkně se podepsala na Hendersonově fyzičce. Henderson se pak v závěrečných kolech tak vyšťavil, že skončil na kapačkách. Podezření na zlomený palec který měl utrpět během zápasu se ale naštěstí nepotvrdilo a má ho jen natažený.  Šogun, který na tento zápas trénoval v utajení se ale rozhodně nemá za co stydět, v žebříčku se drží na čtvrté příčce a další zápas by měl být rovněž vysokoprofilový. Jen několik dní po akci Šogun také potvrdil, že mimo nějakých potlučenin a monokla je jinak zcela zdráv a připraven v blízké době opět nastoupit. Oba borci si pochopitelně odnesli bonus 70 000$ každý za zápas večera. Zajímavý může být také prohlášení ve kterém Dana White uvedl, že je rád, že něco jako Šogun vs. Henderson neviděli diváci na Fox TV, protože takhle drsný a krvavý zápas by prý nepochopili a UFC by velice uškodil. Ach ta přehnaná korektnost (a to UFC tvrdilo, že svůj produkt nezmění).

V podpůrném hlavním zápase večera si to rozdali další dva dobře známí borci: Cung Le a Wanderlei Silva. Cung Le začal velmi dobře a první kolo Silvu svými technikami slušně rozebíral, ten v sobě ale v druhém vzkřísil svou pověstnou agresivitu se kterou se Le nedokázal vypořádat a porazil Lea TKO. Také pěkná záležitost. Wanderlei Silva tak úspěšně prokázal, že do UFC stále patří (což byl jeho hlavní cíl už před zápasem), Le také nevypadal nejhůř na to, že přes rok nebojoval a než Zuffa zakoupila Strikeforce, zvažoval dokonce ukončení kariéry. UFC bylo tentokrát mimochodem velice štědré a bonus za zápas večera vyplatilo dvakrát: druhými příjemci byli právě Silva s Le. Zajímavostí pak může být, že z celkových vyplacených platů (1 524 000$) bral nejvyšší plat překvapivě právě Cung Le - 350 000$. Až za ním byl Dan Henderson (250 000), Wanderlei Silva (200 000) a Mauricio Rua (165 000). Nejmenší platy pak byly kolem 4 a 6 tisíc u vybraných borců v předzápasech, nejhůř dopadl Nick Pace jen s 3200 dolary, protože o 800 dolarů přišel kvůli neúspěšnému vážení (část platu musel odevzdat také Shamar Bailey, ale o tom až dále).

V dalším zápase se dobře předvedl „Kalifornský kluk“ Urijah Faber. Byl ve všem o něco lepší než Brian Bowles a na začátku druhého kola ho úspěšně sestřelil zvedákem, který se zjevně snažil trefit po většinu prvního kola. Působivá gilotina která následovala zřejmě Faberovi zajistila další dostaveníčko s divizním šampionem Dominickem Cruzem, proti kterému Faber v titulovém zápase neuspěl o zápas dříve. Faber se momentálně snaží prosadit, aby s Cruzem koučovali další sezónu TUF (což není špatný nápad, protože by to Cruzovi poskytlo dostatek času doléčit nedávno operovanou ruku). Faber za svou gilotinu inkasoval bonus za submisi večera.

Martin Kampmann svedl tuhý a těsný boj s Rickem Storym. Kampmann sice byl o něco lepší (ačkoli Storymu vyšel pěkně nástup do prvního kola), nakonec se ale víc líbil jen dvěma rozhodčím a bylo z toho těsné rozhodnutí (ač poněkud netradiční, vzhledem k bodování 28-29 a 2x 30-27). Kampmann tedy prolomil smůlovatou sérii dvou těžkých (a sporných) proher a je konečně zpátky na koni - za což je rád i Dana White, který Kampmanna veřejně chválil, že je rád, že ho Kampmann ušetřil těžkého rozhodování ohledně případného propuštění. Story se naopak několik dní po akci omlouval svým fanouškům, neboť si prý během druhého kola natrhl meniskus a také poškodil váčky v oblasti lokte.

Pětici hlavních zápasů večera pak doplňoval Stephan Bonnar s Kylem Kingsburrym, ale ačkoli se oba borci před zápasem zaklínali, že půjde o krvavou rubačku jakou Bonnar tak umí a Kingsburry si také rád dá, šlo nakonec o výrazně nejslabší zápas večera. Bonnar totiž na začátku zjistil, že může snadno dostat Kingsburryho k zemi a tam ho udržet, takže změnil plán a Kingsburryho na pohodu tři kola kontroloval. Na hlavu se mu po zápase snesla značná nevole fanoušků, když přiznal, že raději hrál na jistotu, aby ho Kingsburry něčím náhodně nesestřelil. To fanoušci jednak neslyší moc rádi a také to bylo v přímém rozporu s tím, co Bonnar tvrdil ještě před zápasem. Takže tady trošku palec dolů.

Zato předzápasový speciál na Spike TV byla výborná záležitost. Sledovalo ho sice jen 1,2 milionu diváků (což je na druhou stranu ale stále pokrok oproti předchozí edici), mohli si to ale pěkně užít: Zatímco do PPV se žádný vložený zápas nedostal, předzápasy byly plné rychlých finišů a namísto dvou zápasů jich tak Spike TV odvysílalo celých pět. Ryan Bader knockoutoval Jasona Brilze po minutě a něco prvního kola. Momentálně nejmladší UFC borec Michael McDonald jasně potvrdil úlohu favorita a ukončil přívalem úderů Alexe Sota. Trvalo mu to jen 56 vteřin a za svůj pěkný pravý hák navíc inkasoval bonus za KO večera. Matt Brown tentokrát zklamal v roli drsňáka a nějak se Sethem Baczynskim nechal zvládnout. Ten zvítězil gilotinou v úvodu druhého kola. Velmi naštvaný Danny Castillo zápasnický vyškolil jiného zápasníka v podobě Shamara Baileyho a v závěru prvního kola ho rozmlátil GNP. Castillo byl do zápasu hodně namotivovaný... jednak ho prý Bailey hodně otravoval před zápasem na Twitteru - a co je horší: Bailey pak nezvládl navážit. A odmítl druhý pokus, takže musel část platu odevzdat Castillovi, kterého se to ovšem vrcholně dotklo jako výraz neúcty a neprofesionality, takže Baileyho nejprve drobet vydusil (když si dal docela načas schválit zápas na smluvní váze) a pak ho rozdrtil. Poukazoval na Baileyho neprofesionalitu i v pozápasovém rozhovoru a jak to vypadá, věc pro něj možná úplně nekončí, protože by prý pořád ještě rád od Baileyho slyšel omluvu a vysvětlení, proč nenavážil. Té se ale možná nedočká - a mohlo by se také stát, že Bailey už ani nedostane šanci a UFC se ho zbaví. Moc dobře se nepředvedl a UFC také nemá rádo, když borci nenaváží. Výtečný zápasník Chris Weidman na sebe opět upozornil hlavně poziční dominancí kombinovanou nebezpečnými submisemi a odškrtil D'arce chokem Toma Lawlora během dvou minut. Za tenhle zápas si vysloužil negativní poznámky rozhodčí, kterému trvalo docela dlouho, než si všiml, že je Lawlor v bezvědomí (jen pozoroval a nezkoušel obvyklejší zvedání ruky borce).

Do vysílání tak nešly jen dva zápasy: Nick Pace vs. Miguel Torres (kde Torres opět poněkud nudně, ale zcela přesvědčivě Pacea přeboxoval, Pace mu neměl vůbec nic co nabídnout, ale Torres už rozhodně není tak zábavný jako dřív, což teď možná potká i Bonnara) a těsná záležitost mezi Gleisonem Tibauem a Rafaelem Dos Anjosem, kterou vyhrál Tibau těsně na body. Tibau, jeden z největších borců v lehké váze mimochodem v jednom rozhovorů říkal, že během měsíce před zápasem shazuje kolem 30 liber (takže chodí na nějakých 185) a od vážení do zápasu jich zpátky zvládne 20-25 zase nabrat. Síla mu prý také proti Dos Anjosovi hodně pomohla.

Jinak oficiální čísla: UFC 139 navštívilo 13 832 diváků, na vstupném se vybralo 1,27 milionu dolarů (tady musím poukázat, že u klasických PPV je hodně neobvyklé, aby byly platy větší, než kolik se vybralo na vstupném. UFC samozřejmě bere většinu peněz z PPV, ale stejně se to moc nestává. Kvalifikované odhady o prodejích PPV hovoří o cca 270 000 diváků, což jen potvrzuje, že UFC se v poslední době moc nedaří a časy milionových PPV jsou daleko pryč a trhu hrozí nasycení. I tak jsou ale pořád bezpečně, bezpečně v plusu :) Všechny dopingové testy se vrátily čisté, lékařské stopky až na 180 dní (pochopitelně schválitelné lékařem dříve) dostali Dan Henderson, Mauricio Rua, Michael McDonald a Gleison Tibau. U nikoho se ale podle novějších zpráv žádné podezření na zlomeniny nepotvrdilo.

A na závěr nějaké ty statistické zajímavosti:

• Rua zasadil Hendersonovi 96 podstatných úderů, čímž zlomil svůj rekord oproti Lyoto Machidovi (o 16 úderů).
• Rua trefil Hendersona 106 direkty. Celkově si napočítal o 89 zásahů do hlavy víc, než Henderson (ale na tom mělo podíl hlavně poslední kolo, kdy se Šogunovi počítalo 53 z 55 pokusů o úder
• Henderson v posledním kole netrefil ani jeden podstatný úder.
• Celkově byla ale Hendersonova úspěšnost během zápasu 55% v podstatných úderech, což je v jeho kariéře nadprůměr (49% za celou kariéru)
• Henderson vyhrává 73,7% zápasů které musejí rozhodovat sudí
• Ruova bilance v pětikolových zápasech které dojdou do konce: 0-2.
• Rua zabodoval pěti porazy. Henderson, známý zápasník jen jedním.
• 1247 dní Silvovi trvalo dosáhnout KO vítězství (od předchozího na UFC 84 - Keitha Jardine v prvním kole). A to Silva vyhrál KO/TKO 24 ze svých 34 zápasů - převážně už ale hudba minulosti
• Wanderlei Silva potřetí vyhrál zápas večera. Jeho bilance je v nich ale 1-2.
• Příjemci bonusů včera (Henderson, Rua, Silva) mají na kontě dohromady 59 PRIDE zápasů.
• Urijah Faber vyhrál pošesté v kariéře gilotinou.
• Martin Kampmann má v UFC už 20x pokusů o submisi. Tím dorovnal Cole Millera a Joe Lauzona a společně jsou na šesté příčce pomysleného žebříčku v UFC (co se pokusů o submisi týče).
• Story nicméně trefil o 23 podstatných úderů víc než Kampmann (to ale ničemu nevadí, ostatně Kampmann sám trefil v březnu o 26 podstatných úderů víc než Diego Sanchez a stejně ten zápas sporně prohrál).
• Stephan Bonnar zasáhl Kingsburryho o 95 údery více než Kingsburry Bonnara. Zápas probíhal hlavně na zemi pod taktovkou Bonnara. Kingsburry si v prvním kole připsal 23 úderů, ale v druhém a třetím dohromady už jen 8.
• Jason Brilz podlehl podruhé a sebou rychlým KO. V zápasech proti Baderovi a Matyushenkovi strávil v kleci dohromady jen 97 vteřin (to nevypadá moc dobře). Brilz během zápasu trefil Badera jednou. (Bader je mimochodem v UFC druhý nejlepší v obraně proti podstatným úderům, 75,6% jich ubrání)
• Seth Baczynski má 15 stopáží v 15 vítězstvích.