- 21. 7. 2012, Scotiabank Saddledome, Calgary, Kanada (PPV)
UFC 147 bylo akcí hodně slabou - ale UFC 149 jí ve většině směrů ještě hravě trumflo. Původně slibná soupiska se postupně rozpadala, až z toho nakonec vyšla papírově podprůměrná akce, která ale nakonec v realitě vyšla ještě hůř, než na papíře. UFC 149 se tak bezesporu stává nejhorší akcí novodobé historie UFC (a také nejprokletější z hlediska zranění) a nic neilustruje situaci lépe, než výrok Dana Whitea, že se na konci večera za UFC 149 styděl a omlouval se Calgarským fanouškům za něco takového. UFC 149 bylo totiž první návštěvou UFC v Calgary a Dana White už přislíbil návrat s tím, že se UFC rozhodně pokusí výrazně si vylepšit reputaci lepší startovkou a lepšími výkony. Přímo na místě vidělo akci 16409 Kanadských fanoušků a na vstupném se vybralo 4,1 milionu dolarů - což je rekord stadionu Scotiabank Saddledome (doposud ho drželi Rolling Stone). O to smutnější je pak fakt, že to byla vážně bída, což je fakt, který nikdo nezastíral ani na pozápasové tiskovce.
Dana White zhodnotil takto:
„Překonali jsme rekord. Když jsem to uslyšel, měl jsem radost, ale teď (po akci) se stydím. Předzápasy byly docela dobré, ale PPV rozhodně ne. Ani netušíte, jak se mi nechtělo se po zápasech zvednout ze židle a jít mezi fanoušky.“
PPV asi moc úspěchem nebude, uvážíme-li slabou startovku (někde v oblasti 200 - 300 tisíc bych předpokládal), diváky ale nepřitáhly ani předzápasy, na FX je sledoval jen milion diváků. Po rekordním UFC 148 (1,8 milionu) tak bylo UFC 149 prozměnu v trojici nejhůře sledovaných předzápasových speciálů.
V hlavním zápase večera si to kvůli zranění šampiona bantamové váhy Dominicka Cruze rozdali o dočasný titul bantamové váhy Renan Barao, držitel současné nejdelší neporažené série v MMA a známý „Kalifornský kluk“ Urijah Faber. Faber ani tentokrát nenašel recept na reprezentanta Nova Uniao týmu (o titul neuspěl ani o váhu výš proti Aldovi) a po porážkách od Alda, Cruze i Baraa má na nějakou dobu cestu k jakémukoli titulu uzavřenou (Faber záhy po zápase potvrdil, že do muší shazovat rozhodně nebude) a i přes svou nespornou popularitu zůstane na dlouho stupínek pod vrcholem. Faber nedokázal v průběhu zápasu přizpůsobit svou taktiku, nešel do porazů ani ničeho podobného a Barao si ho v poklidu rozebral a rozkopal zdálky, ne nepodobně tomu jako to udělal Aldo v boji, který postrádal dramatičtější chvilky (nicméně nebyl vyloženě špatný). Barao se tak stává světovou dvojkou, jeho série žije a nyní by ho podle všeho mělo čekat dostaveníčko s Cruzem, jakmile se zotaví po operaci kolene. UFC ani Barao ovšem v tuto chvíli neví, jak dlouho bude Cruzovi návrat trvat a tak je tu pravděpodobnější varianta (o které se zmínil i DW), že Barao bude v mezičase dočasný titul obhajovat, ačkoli jasný kandidát na soupeře v tuto chvíli žádný není. Radost měl ale každopádně obrovskou i z dočasného titulu a považuje ho za potvrzení své celoživotní práce a úsilí do MMA vloženého. Na obranu Faberova výkonu je nutno poznamenat, že mu Barao v půli prvního kola zlomil žebro a to se pak do porazů jde hůř.
Druhým nejdůležitějším zápasem večera byl klíčový zápas střední váhy mezi v UFC debutujícím Hectorem Lombardem a překvapením střední váhy „Barbarem“ Timem Boetschem. Zápas, který by v případě působivého vítězství mohl Lombardovi zajistit dostaveníčko s Andersonem Silvou byl ale naopak velice nudný, pomalý a příliš se toho nedělo. Ani jeden z borců se do ničeho moc nehrnul, Lombard byl hodně statický a rozhodčí nakonec přiklepli těsné vítězství Boetschovi (měl bych asi sklony dát to spíš Lombardovi, ale moc pozor jsem nedával, byla to vážně nuda). Boetsch se tak vyšvihnul na šesté místo světových žebříčků, má čtyři výhry v řadě a se skalpy Okamiho a Lombarda se dostává do seznamu možných vyzyvatelů (ačkoli jeho šance proti Andersonovi nejsou stylisticky zrovna velké). Dobrou pozici Boetsche potvrdil i Dana White, ačkoli také uznal, že Chris Weidman má k titulu asi blíž. Důležitý dílek skládačky nás ale čeká ještě na UFC 152 - kdyby Bisping porazil Stanna, je velká šance, že o titul by dostal šanci právě on, takže si budeme muset ještě chvilku počkat, než bude Anderson znát svého dalšího soupeře. Naopak Lombard utrpěl první porážku od roku 2006, přišel o sérii 26 výher v řadě a celkově prostě zklamal a přišel o svou mystiku zabijácké mašiny, takže je otázkou, co teď s ním. Dana White navrhl velterovou váhu, neboť Lombard byl oproti Boetschovi opravdu dost malý, ale Lombard tuto variantu odmítl s tím, že jeden neúspěch není důvod shazovat do jiné váhy. Lombard už před zápasem s Boetschem projevil zájem o souboj s Markem Munozem (a kupodivu tak nechtěl Andersona Silvu), což Dana White vetoval, jenže to se ještě předpokládalo, že Lombard vyhraje. Teď když prohrál dává souboj s Munozem naopak zcela perfektní smysl.
V dalším zápase si to v těžké váze rozdali Cheick Kongo a Shawn Jordan. Kongovi se vrátila karma a schytal pořádnou do kulí, ale jinak byl zápas ukrutně nezáživný a borci se prakticky jen klinčovali. Rozhodčí nejevil žádnou zvláštní ochotu je oddělovat (což schytalo velkou kritiku DW) a borci se tak proklinčovali patnácti minutami k pohodlnému vítězství hladce oholeného (a se životem poslední dobou velmi spokojeného) Cheick Konga který to opravdu pojal hodně opatrně. Jordanova důvěra, že ho tréninky v Jacksons MMA na Konga připravily se tak nevyplnila a šlo celkem jasně o nejnudnější fight celého večera.
Brian Ebersole vzal zápas proti Jamesi Headovi jen tři týdny před akcí a zaskakoval za zraněného Claude Patricka přičemž šlo o jeho druhý fight během měsíce - na UFC on FX 4 totiž zdolal TJ Waldburgera. Ačkoli měl Ebersole ze záskoku radost a dle vlastních slov se rád udržuje v tempu, riziko se mu nevyplatilo. V kleci vůbec nevypadal ve své kůži, nedařilo se mu s porazy a celkově jeho neortodoxní styl neslavil žádné úspěchy. Vítězem těsně na body byl vyhlášen Head a Ebersole tak přišel o vítěznou sérii 11 zápasů která se táhla už od roku 2008. Ebersole bude zřejmě shazovat do lehké váhy, byl v kleci výrazně menší než Head a lehkou váhu už měl ostatně v plánu, ale právě to, že vzal zápas proti Headovi ve velteru mu tento plán odsunulo na později.
V zahajovacím zápase večera ukořistil Matt Riddle proti Chrisu Clementsovi submisi večera v celkově druhém nejlepším momentu večera. Způsob, jakým v druhém kole nadhodil Clementsovi v postoji arm triangle a pak mu podrazil nohy byl prostě parádní. Riddle byl tak na tiskovce (společně s Jimmem) jediný vyloženě veselý borec a za svou snahu inkasoval bonus za submisi večera (65 000). Clementsovi tak přímočarý plán mlátit Riddlea přímo do nosu příliš nevyšel. Mimochodem, právě zápas Riddle vs. Clements (což není papírově úplně materiál na hlavní startovku) asi nejlépe dokladuje, jakou mizérii UFC způsobila sada zranění. Původní idea byla Yoshihiro Akiyama vs. Thiago Alves. Akiyama si natrhl ACL, nahradil ho Bahadurzada. Pak se ale zranil Alves a Bahadurzada měl nastoupit proti Clementsovi. Jenže pak se zranil i Bahadurzada a výsledkem bylo Riddle vs. Clements v hlavních zápasech tedy souboj borců, kteří v původní soupisce vůbec nefigurovali :). Riddle si nyní řekl o Dana Hardyho a možná ho i časem dostane, ačkoli Hardy má momentálně zápas už naplánovaný. Jinak v zápase Riddle vs. Clements došlo ke spornému momentu rozhodnutím rozhodčího: Riddle Clementse v prvním kole napálil otočkou na játra a Clements se slušně zalomil, než ho ale Riddle mohl dorazit, zasáhl rozhodčí, který to vyhodnotil jako kop do rozkroku a zápas pozastavil, čímž Riddlemu zabránil fight ukončit. Riddle naštěstí Clementse utáhl v druhém, takže se kontroverze nekonala, ale Dana White si na to stejně hodně stěžoval. Rozhodčí se také posléze Riddlemu hodně omlouval, že to viděl ze špatného úhlu.
Nick Ring i podruhé zdolal Courta McGeeho, vítěze TUF 11. Oba borci se spolu střetli už právě během natáčení TUF 11 a vítězem byl také Ring, kvůli zranění ale musel odstoupit a McGee sezónu nakonec vyhrál. Ring tak nyní víceméně potvrdil, že právě on by měl být šampionem TUF 11 (podobně jako Hamill vs. Bisping na TUF 3, tam ale sporným rozhodnutím rozhodčích po sezóně zvítězil Bisping). Tentokrát to ale měl těžší, protože souboj s McGeem byl hodně fyzicky náročný a ačkoli Ring urval první dvě kola, ve třetím už mu došla šťáva a přežil jen tak tak.
Francisco Rivera předvedl výborné boxerské představení a poté, co relativně hladce ubránil několik porazů Rolanda Delormeho měl zápas pevně v ruce a Delorme byl pořádně bezradný. Rivera snadno uhýbal útokům a vlastními zásahy Delormeho tvrdě trestal. Dominanci nakonec zůročil v závěru prvního kola když opět uhnul útoku, srazil Delormeho k zemi a rychle ho dorazil.
O nejzajímavější moment večera se postaral UFC debutant Ryan Jimmo, stálice HDNetových přenosů z Kanadské organizace MFC. Jimmo nastoupil proti australanu Anthony Peroshovi a ačkoli je Jimmo proslulý spíše nudnějšími zápasy tentokrát se překonal. Do zápasu šel s tím, že je trpělivost jeho největší předností, v kleci to ale příliš nepředvedl. Hned první ranou poslal Peroshe zhrouceného k zemi a dorážková rána už byla čistou formalitou. One punch KO, oficiální čas 7 vteřin = vyrovnaný UFC rekord pro nejrychlejší KO a samozřejmě bonus 65 000 za KO večera. Plus stylová oslava s rozštěpem a robotím tancem. Kdyby byl rozhodčí k akci trochu blíž a stihl tam skočit dřív, měl by Jimmo zřejmě rekord na šesti vteřinách (ačkoli neoficiálně všichni vědí, že Duane Ludwig má rekord čtyřvteřinový, jen komise mu to nechce uznat). Jimmo každopádně aspoň na chvíli umlčel své kritiky a byl králem večera. Jimmo mimochodem prohrál jen svůj MMA debut v roce 2007 a od té doby má sedmnáct vítězství v řadě.
O zápas večera se postarali Bryan Caraway a Mitch Gagnon. Atraktivní bitku ukončil Caraway RNC v třetím kole - jenže šlo bohužel o předzápas vysílaný pouze na facebooku a kvůli délce nešel do vysílání. V zahajovacím zápase večera pak zvítězil Fin Anton Kuivanen těsně nad Mitchem Clarkem.
A na závěr trocha obvyklých zápasových statistik:
- Barao má nyní již 30 zápasů v řadě bez porážky. Podobně jako třeba Jimmo, také Barao chyboval jen ve svém profidebutu.
- Barao trefil Fabera celkem 20 lowkicky (Faber jich měl deset). Když si Fabera dával Aldo bylo to na kopy 27:1
- Barao zkusil celkem 161 pumelic na hlavu, ale trefil jich jen 29. Dalších dvacet šest zásahů na hlavu si připsal direkty. Faber na hlavu trefil celkem 39/142 úderů.
- Faberovi Fightmetrics připsal celkem 6 porazových pokusů, ale myslím, že jich tolik plnohodnotných ani nebylo. Neuspěl každopádně ani jednou, takže se bojovalo čistě v postoji kde si Barao připsal o 25 podstatných zásahů víc než Faber.
- Pro Fabera byl tohle už 11 titulový zápas (ve WEC a UFC). Prvních šest vyhrál, ale jeho doba už minula a v posledních pěti byl vždy neúspěšný. V zápasech na plných pět kol má navíc bilanci 1-4, zdolat dokázal jen Jense Pulvera, zatímco Brown, Aldo, Cruz a Barao Fabera překonali.
- Lombard byl ve třech kariérních zápasech které prohrál přebouchán o 54 podstatných úderů. Boetsch jich zvládl o 28 víc než Lombard.
- Kongova kariérní úderová přesnost je 58% - a je tak čtvrtý nejpřesnější (společně s Randy Couturem) v UFC. V zápase s Jordanem toho moc nenabodoval, ale úspěšnost měl přesto slušnou: 68%.
- Ebersole proti Jamesi Headovi uspěl jen jedním z patnácti porazových pokusů.
- Riddle si naopak proti Clementsovi připsal porazů hned pět. Šlo tak o Riddleův nejlepší výkon od TUF 7 finále.
- 66% předzápasů skončilo před limitem (4 ze 6). V hlavních zápasech to pak byl jen jeden.
- Court McGee přebouchal Nicka Ringa o 40 podstatných zásahů, bodově ale prohrál, protože většina z toho padla až v třetím kole. Celkem jich McGee zkusil 350, Ring o 207 méně. McGee jich ve třetím kole zkusil celkem 175, což je tedy víc, než Ring za celý zápas.
- Rivera zvítězil v prvním kole pomocí 52 podstatných úderů. Přesnost měl na 66% procentech.
- Ryan Jimmo vyrovnal sedmivteřinový KO rekord Todda Duffeho (Ludwigův je kvůli chybě v časomíře oficiálně na 11 vteřinách). Jimmo tak vyhrál 17. zápas v řadě.
- Jimmovi k vítězství stačily dva údery - a to už byl objektivně ten druhý úplně zbytečný. Duffee ve svém rekordu potřeboval úderů pět (a Ludwig jeden).
- Caraway a Gagnon měli na kontě dohromady už 23 výher submisí, další si ale připsal ve třetím kole Bryan Caraway.
- Na celkové údery vedl Caraway (o 37 celkem), Gagnon byl ale o 16 lepší v podstatných zásazích.
