- 11. 7. 2012, HP Pavilion, San José, Kalifornie, USA (FUEL TV)
Jen čtyři dny po UFC 148, divácky velmi úspěšné a zápasově dosti nezajímavé akci proběhlo UFC on FX 4 - akce přesně opačného charakteru. Zápasy byly zábavnější, ale o komerčním úspěchu se mluvit nedá. Akci, na které se zrodila nová hvězda střední váhy Chris Weidman, kterého teď možná čeká titulový zápas totiž na FUEL TV vidělo jen asi 210 000 diváků, což je naprosté plýtvání Weidmanovým potenciálem - a řada médií na to také upozorňovala. Pokud zrod nového vyzyvatele vlastně nikdo neviděl, stalo se to vůbec? Na místě akci navštívilo jen 4250 diváků a na vstupném se vybralo cca 163 000. To Strikeforce mívala v HP Pavilionu větší davy :)
Podíváme se tedy, co se vlastně na UFC on FUEL 4 stalo. Především - ve velmi očekávaném a teoreticky vyrovnaném souboji Mark Munoz vs. Chris Weidman, ve kterém si Munoz mohl zajistit titulovku bylo vlastně nakonec všechno jinak. Souboji dvou zápasníků zcela dominoval Weidman, který zdánlivě snadno dostal Munoze na zem hned prvním single legem a celé kolo shora Munoze držel na zemi a ohrožoval submisemi. Weidman sundal Munoze k zemi i na začátku druhého a když mu Munoz tentokrát unikl, předvedl Weidman fantastický krátký loket do protipohybu Munozova útoku a Munoze knockoutoval, což mu vyneslo bonus 40 000$ za KO večera. Munoz si v prvním kole ani jednou nebouchl! Weidman je tedy novou hvězdou divize, raketově stoupá na třetí místo světových žebříčků a hlavním diskuzním tématem dne je, zda Weidman dostane titulovku rovnou, nebo bude muset absolvovat ještě jeden zápas. Způsob jakým zcela demontoval Munoze ale předsvědčil mnohé. Sám Weidman si věří, říká, že si myslí, že by Andersona Silvu dokázal dostat submisí (pravdou je, že Weidman je narozdíl od Sonnena hodně dravý, co se submisí týče) a rozhodně chce zápas se šampionem už teď. Do tábora odpůrců pak patří třeba ukecaný Michael Bisping se slovy: „To, že jsi porazil tlustého Munoze z tebe ještě nedělá vyzyvatele“. O Weidmana jako příštího soupeře projevil zájem také Vitor Belfort (ačkoli tomu by prý nevadil ani vítěz souboje Lombard vs. Boetsch) Mimochodem, takhle vypadá Mark Munoz týden po zápase.
Druhým borcem, který se předvedl ve výborném světle byl James Te Huna. Ten čelil Joey Beltranovi, který se čerstvě vrátil do UFC a shodil z těžké do polotěžké - Te Huna mu ale vůbec nedal šanci. V prvním kole si Beltrana nádherně technicky rozebral (u jednoho z rozhodčích to bylo 10-8) a jediné co zabránilo stopce je Beltranova proslulá odolnost. Te Huna ale i přes absolutní převahu kupodivu zápas před limitem neukončil a oba borci si tak za pořádnou bitvu (v které ale vždy vedl Te Huna) odnesli bonus za zápas večera. Te Huna má ovšem pro to, že Beltrana nedorazil docela dobré alibi: v půli prvního kola si totiž zlomil ruku i nohu a zbytek zápasu tak odbouchal značně handikapován. Ale i tak si s Belatranem poradil.
Veterán Aaron Simpson debutoval ve velterové váze a přebodoval Kenny Robertsona. Simpson se v průběhu zápasu neustále zlepšoval a dominoval Robertsona víc a víc, přesto to ale byla klasická zápasnická válcovačka. Simpson sice před zápasem prohlašoval, že shodit do 170 pro něj díky správné stravě bylo vlastně lehčí, než navážit do střední váhy, ale se svým výkonem příliš spokojený nebyl, podle něj to bylo příliš konzervativní a také se moc snažil šetřit energií, protože nevěděl jak si tělo na nové váze poradí a tak se raději držel zpátky. Příště už se do toho prý opře pořádně naostro.
Na hlavní startovce jsme měli také možnost vidět Čecha Karlose Vemolu. Ten měl během dvoukolové bitvy s Francisem Carmontem své momenty (gilotiny) a celkově vypadal docela slušně, přesto ale Carmontovi podlehl v druhém kole RNC po podivné krucifixové pozici. Ne nadarmo je Carmont považován za velkou naději do budoucna s přezdívkou „bez limitu“ a ve svém rohu má GSP. Carmonta výhra posunula na třicátou příčku světového žebříčku, takže pro Vemolu žádná ostuda, že s ním prohrál. Fanoušci by ale rádi viděli výhru :)
Vaughan Lee zkusil navázat na výhru nad Yamamotem a nastoupil na T.J. Dillashawa hodně agresivně a trochu mu i zavářel, jakmile ale podklouzl při pokusu o high kick a Dillashaw se na něj vrhl, bylo po boji. Dillashaw Leea vzápětí ukončil neck crank/RNC kombinací. Dillashaw tak dál využívá popularitu kterou mu poskytlo TUF 14 a rád si tak nechal trochu urychlit svou kariéru (má totiž na kontě jen šest zápasů).
V zahajovacím vysílaném zápase večera pak Rafael Dos Anjos přebodoval Anthony Njokuaniho. Nejprve ovládal boj v postoji, ale s tím jak se Njokuani začínal postupně rozjíždět a ovládat kicboxerskou část zápasu, byl Dos Anjos nucen sahat k zápasení a grapplingu. Naštěstí pro něj, na to Njokuani už zareagovat neuměl a tak prohrál.
Alex Caceres utáhl Damacia Page trojúhelníkem v druhém kole. Page měl několikrát namále i v prvním (které ale vyhrál shora), Caceres si ale v druhém už zjevně věřil a šel s ním na zem dobrovolně. Page prokázal velmi špatné fight IQ, neboť jde o jeho asi čtvrtou prohru submisí v řadě, přičemž tady bylo opravdu hodně znát, kterou submisi Caceres chce. Caceres se nyní snaží vystupovat víc sám za sebe a ne za svou „Bruce Leroy“ personu a ukazuje některé velmi zajímavé schopnosti. Za klíčový faktor výhry v tomto případě označil svou trpělivost a věří, že trpělivost bude hrát velkou roli i v dalších zápasech. Caceresův trojúhelník byl oceněn jako submise večera (40 000$ bonus)
Chris Cariaso přebodoval Joshe Fergusona. V prvním kole to ještě bylo překvapivě vyrovnané, ale pak už to bylo celkem jasně Cariasovo. Cariaso se tak velmi nenápadně dostal na čtvrtou příčku muší váhy (a je tedy také hodně paradoxní, že byl zakopán někde na facebook předzápasech, kde ho nikdo neviděl).
Andrew Craig podruhé překvapil. Rafael Natal ho v průběhu prvního kola a půl dokázal slušně kontrolovat, ale pak se Craig najedou osvobodil a sestřelil Natala high kickem. Dva zápasy v UFC, dvě otočení :)
Hodně očekávaný debut Marcelo Guimaraese byl spíše zklamáním, Dan Stittgen, od kterého naopak nečeká prakticky nikdo nic mu byl hodně těžkým soupeřem a Guimaraes byl nakonec rád, že odešel s těsným vítězstvím.
Rafael Assuncao pak v prvním kole dosti nezajímavě kontroloval Isseie Tamuru, aby ho hned na začátku druhého srazil k zemi a rychle dobušil. Operace nosní přepážky, kterou před zápasem absolvoval mu tak rozhodně neuškodila a Assuncao doufá, že by příští zápas mohl dostat v Brazílii.
Celkem 7 borců obdrželo nějakou lékařskou stopku, dlouhodobější mají ale jen dva atleti: Munoz půl roku za zřejmě zlomenou čelist a tržné rány na obličeji a obočí, Te Huna pak za dvě výše zmíněné zlomeniny také půl roku. Na dva měsíce mají kvůli tržným ranám pauzu Beltra, Simpson, Robertson, Ferguson a Craig. Všech sedm může ale nastoupit i dříve, povolí-li to lékař.
Na platech se rozdalo celkem 446 000 tisíc, tedy zhruba třikrát tolik, co se vybralo na vstupném. Nejlépe placeným byl kupodivu Aaron Simpson (46 000) následovaný main-eventery, tedy Weidmanem (44 000) a Munozem (42 000). Základ bez výhry (42) měl nejvyšší právě Munoz. Nejméně pak bral Dan Stittgen (6), a ještě čtyři další borci byli pod deseti tisíci - osm brali Robertson, Lee, Ferguson a Tamura.
A na závěr trocha té tradiční statistiky:
- Weidmanova úderová přesnost byla 76%.
- Weidman také zkusil dvě submise - a bylo to poprvé v UFC, co submisi zkusil a neuspěl. Toma Lawlora a Jesse Bongfeldta dostal na první pokus.
- Munoz prohrál KO po 1222 dnech. Naposledy ho head kickem překvapil Matt Hamill v UFC debutu na UFC 96.
- Munoz během celého zápasu netrefil ani jeden podstatný úder. To se mu v UFC a WEC stalo poprvé. Doposud nejméně, tedy čtyři zásahy měl z UFC on Versus 3 kde v první minutě knockoutoval C.B. Dollawaye
- Te Huna zasáhl v prvním kole Beltrana 65 podstatnými údery. Přesnost měl na 54% a přebouchal soupeře o 46 úderů. V druhém a třetím kole pak už trefil dohromady o tři údery méně, než v prvním dominantním kole. Beltran se mu v druhém a třetím téměř vyrovnal - sám trefil 54 podstatných zásahů. Oba borci dohromady poslali úctyhodných 597 úderů, ale Te Huna zasahoval 57%, Beltran jen 30%.
- Aaron Simpson v druhém a třetím přebušil Robertsona o 64 úderů. Navíc si pomohl porazy.
- Simpson na Arizonské Univerzitě zápasil na 177 librách a většinu UFC kariéry strávil ve střední váze. V 37 letech se mu podařilo shodit do velteru = 170 liber.
- Carmont a Vemola dohromady zasáhli jen sedmi podstatnými údery. V převážně grapplerském zápase ale figurovaly čtyři pokusy o submise.
- Rafael dos Anjos si připsal šest porazů ze sedmnácti pokusů - což byl jeho nejlepší UFC výkon.
- Damacio Page prohrál počtvrté v řadě submisí. Z osmi kariérních proher jich má submisí sedm. Ta obrana mu nějak nejde :)
- Chris Cariaso vyhrává 71,4% zápasů na body. Vyhrál tak už deset zápasů a jen jednou prohrál zápas který museli řešit rozhodčí.
- Rafael Natal podlehl head kicku podruhé v kariéře (za 18 zápasů). Naposledy ho tak sundal Eduardo Telles v roce 2008.
