Tento článek má za cíl nabídnout českým fanouškům MMA ucelený přehled nejvýznamnějších MMA organizací současnosti (s krátkou a stručnou exkurzí do historie). Důraz je kladen zejména na organizace, k jejichž zápasům se český fanoušek může reálně dostat na internetu, což převážně znamená největší organizace jejichž akce je možno shlédnout buď na PPV, nebo na některém televizním či kabelovém okruhu v USA díky čemuž se záznamy těchto akcí následně dají sehnat, víte-li kde.

Moderní historie MMA se pochopitelně točí zejména kolem UFC, které se do jisté míry stalo synonymem pro MMA, nicméně pokusím se ukázat že kvalitní boje se dají najít i mimo UFC, ačkoli je UFC v současnosti jednoznačným králem MMA a ještě nějakou dobu zřejmě bude.

Začalo to tedy nějak takhle:

UFC (počátek)

12. listopadu 1993 se odehrálo první UFC (UFC 1). V té době šlo o turnaj prakticky bez pravidel a bez váhových kategorií do kterého nastoupilo 8 borců z různých disciplín (kickbox, savate, karate, shootfighting, sumo, box, džiu-džitsu). V turnaji zvítězil mistr brazilského džiu-džitsu z legendárního klanu Graciů, Royce Gracie, který pomocí své vytříbené techniky dokázal zvládnout i mnohem větší soupeře. UFC 1 bylo velkým hitem, získalo značný ohlas a Royce zvítězil i na dvou následujících turnajích. V rozhovorech s mnoha bojovníky lze dodnes vysledovat, jak je Royce svým vystoupením na UFC 1 inspiroval, když předvedl že technika může porazit velikost.

Absence pravidel a značná míra brutality však zapříčinila, že ve většině států USA brzy došlo k zákazu ultimátních zápasů a UFC tak až do roku 2001 bojovalo o přežití. Akce se mohly konat pouze v několika státech pro poměrně malé publikum, vůbec nebyly přenášeny na PPV (ale pouze na videu) a sport stagnoval. I přesto z této doby máme některé šampiony, kteří jsou více či méně relevantní i dnes: mj. Randy Couture, Vitor Belfort, Tito Ortiz, Chuck Liddell, Matt Hughes, BJ Penn.

PRIDE Fighting Championships

V roce 1997 došlo v Japonsku k vzniku Pride Fighting Championships. První akce konané v Tokyo Dome (souboj mezi profesionálním zápasníkem Nobuhiko Takadou a Ricksonem Gracie) se zúčastnilo 47.000 japonských fanoušků. PRIDE FC získal spoustu pozitivních ohlasů a PRIDE FC se v určitém období stal jedinou organizací, která kdy dokázala překonat UFC. Japonské pojetí MMA se od amerického mírně lišilo (v US je např. zcela nepředstavitelné, že by na akci dorazilo kolem 70 000 diváků) a PRIDE se tak podařilo vytvořit jedinečný mix mezi sportem a zábavou, výsledkem čehož byla šou, která je dodnes v určitém směru nedostižná, ačkoli DREAM se jí značně blíž. Na tuto šou někteří skalní fanoušci dodnes vzpomínají se slzou v oku.

Jedním z faktorů úspěchu PRIDE FC byl PRIDE Grand Prix, turnaj, který probíhal během několika akcí vyřazovacím způsobem a o kterém šlo díky obsazení bezesporu říci, že vítěz je v dané váhové kategorii „nejlepším na světě“. PRIDE postupně nabíral na popularitě a až do svého zániku byl považován za #1 organizaci v MMA.

Údajné napojení špiček PRIDE na yakuzu však v červnu 2006 vedlo ke ztrátě vysílacích práv PRIDE FC u Fuji TV a bez hlavního marketingového odbytiště se PRIDE postupně propadl do ztráty. V březnu 2007 pak UFC zakoupilo krachující PRIDE FC, včetně práv na video knihovnu a kontraktů mnoha bojovníků. Plán byl původně PRIDE FC pod novým americkým managementem v Japonsku zachovat, ale to se nezdařilo a v říjnu 2007 PRIDE zcela přestává existovat.

PRIDE dal vzniknout legendám jako jsou: Fedor Emelianienko, Wanderlei Silva, Mirko “CroCop” Filipovič, Dan Henderson, Kazushi Sakuraba, bratři Nogueirové, bratři Ruové a další.

UFC (Zuffa)

Bývalý boxerský promotér Dana White přesvědčil své známé ze školy, bratry Franka a Lorenza Fertittu (milionáře a vlastníky sítě kasin v Las Vegas) aby zakoupili UFC od původního vlastníka, který UFC zakládal. Bratři Fertittové souhlasí, zakládají společnost Zuffa a odkupují v roce 2001 UFC. Zuffa měla vazby na Nevadskou státní atletickou komisi a tak se jí v roce 2001 v Nevadě podařilo prosadit legalizaci ultimátních zápasů. UFC se vzápětí vrátilo na pay-per-view (PPV) televizní kanály a jeho popularita opět začala postupně růst. Ačkoli bylo UFC poměrně úspěšné, až do roku 2004 bylo stále ve ztrátě. Bratři Fertittové však finanční ztrátu ustáli a s Danou u kormidla postupně UFC přeměnili na megaúspěšný business.

UFC (TUF éra)

Přelomový okamžik pro UFC a vůbec celé MMA bylo uvedení „reality-šou“ The Ultimate Fighter (TUF). Ve zkratce: 16 bojovníků je na 6 týdnů zavřených ve vile, rozděleni do dvou týmů trénují pod vedením renomovaných trenérů a postupně se v zápasech vyřazují. Vítěz reality šou získává lukrativní kontrakt s UFC. TUF 1 byla v lednu 2005 přenášena na kanálu Spike TV a živé finále této show vykulminovalo legendárním soubojem mezi Forrestem Griffinem a Stephanem Bonnarem. Tento zápas „dostal UFC na mapu“ a pro UFC představuje průlomový zápas, který zajisti přízeň fanoušků a prosperitu organizace. TUF se nyní vysílá aktuálně desátá sezóna a představuje vhodný způsob, jak pro UFC získat nové hvězdy. (Celá řada současných úspěšných fighterů z UFC si touto reality šou prošla).

Od roku 2005 UFC nepřetržitě expanduje a to natolik, že v roce 2007 kupuje svého nejvážnějšího soupeře, PRIDE (viz. výše).

V současné době je UFC bezesporu nejvýznamnější organizací MMA s majoritním podílem na trhu. V UFC se tedy pochopitelně nachází převážná část nejlepších bojovníků světa. Mezi nejdůležitější jména patří současní šampióni: BJ Penn, George St. Pierre, Anderson Silva, Lyoto Machida, Brock Lesnar

Druhy akcí pořádané UFC:

• „číslované UFC“ – akce (aktuální je nyní UFC 103) konané v průměru jednou za tři týdny až měsíc, přenášené obvykle na PPV v Americe a v celé řadě dalších zemí na různých televizních okruzích (české fanoušky může zajímat např. že je UFC přenášeno v Anglii nebo v Austrálii na vybraných TV kanálech, takže se akce UFC dají na internetu poměrně snadno sehnat.)
• Některé UFC (ty hůře obsazené, obvykle se konají v Evropě) nejsou přenášené na PPV, ale pouze na Spike TV (což je pro US publikum zdarma).
• UFN – Ultimate Fight Night jsou menší akce (aktuální byla nyní UFN 19), které UFC pořádá ob několik měsíců (nebo ke speciálním příležitostem) aby dalo prostor méně známým bojovníkům. Přenášeno zdarma na Spike TV.
• TUF – reality šou The Ultimate Fighter (viz. výše). Nyní běží desátá sezóna - jedna episoda týdně, přenášeno na Spike TV.

Většina akcí UFC se odehrává v USA, nicméně další lokality kde UFC slaví úspěch jsou Kanada a Velká Británie. UFC navštívilo nedávno i Německo a v současnosti jsou zvažovány akce i v jiných evropských zemích (Francie), Brazílii, Mexiku a Japonsku. V únoru 2010 by UFC údajně mělo poprvé zavítat do Austrálie. Uvidíme, zda se něco z toho podaří příští rok splnit.

IFL

IFL (International Fight League) existovala v období leden 2006 – červen 2008. Organizace zvolila poměrně netradiční přístup: Byla soutěží týmů (každý tým měl bojovníky ve všech váhových kategoriích a byl koučován některým známým trenérem) ve které se v rámci jednotlivých akcí střetávaly v ringu bojovníci jednotlivých týmů a tým s více vítězstvími získával body do týmové soutěže. Na konci sezóny pak nejlepší týmy postupovaly do play-off a vítězný tým byl korunován králem sezóny.

V IFL se během dvou let existence odehrálo mnoho zajímavých zápasů, nicméně nakonec IFL zkrachovalo kvůli finančním problémům (nepříliš jasná koncepce, špatné řízení, neúspěšný marketing, spory s UFC atd…) Po krachu IFL se její bojovníci rozprchli po ostatních organizacíh (Ben Rothwell, Roy Nelson, Ryan McGivern, Matt Horwich, Chris Horodecki)

EliteXC

Organizace vznikla v roce 2006 jako partnerství mezi TV stanicí Showtime Networks Inc a společností ProElite. Díky poměrně agresivnímu marketingovému nástupu a vysílacím právům u Showtime se EliteXC stala velice rychle US organizací #2. Vybudovala několik významných hvězd (Jake Shields, Robbie Lawler, Gina Carano a zejména Youtube legendu pouličních bitek - Kimbo Slice), nicméně agresivní marketing (předražený nákup organizací ICON sport, Spirit MC, Cage Rage) a některé manažerské přehmaty (jako např. přehnaná propagace Kimba Slice) zapříčinily, že po překvapivém KO Kimbo Slice rukou Setha Petruzelliho se celá EliteXC v říjnu 2008 položila.

Po dva roky však byla EliteXC významným hráčem na US trhu, pomohla vybudovat ženskou MMA scénu (UFC žádnou ženskou divizi nemá a zřejmě ještě nějakou dobu mít nebude), vedla sérii ShoXC pro méně známé bojovníky (obdoba UFN) a především: díky smlouvě s CBS (celostátní US TV) jsou některé akce EliteXC dodnes uvedeny na žebříčku nejsledovanějších US MMA akcí - sledovanější, než byly přenosy UFC.

HERO’s

Hero’s vznikl po pádu PRIDE jako alternativní MMA projekt FEGu (FEGu patří také K-1) a po dobu zhruba dvou let představoval nejvýznamnější japonskou organizaci - nutno dodat, že v tu dobu taky prakticky jedinou. V únoru 2008 však došlo k transformaci Hero’s na projekt DREAM. Mezi významné borce kteří si udělali jméno v Hero’s patří Kid Yamamoto, Yoshihiro Akiyama, JZ Calvan a další.

DREAM

DREAM vznikl v únoru 2008 jako společný projekt FEG (a tedy pokračování HERO’s) a lidí z bývalého PRIDE FC a od svého vzniku představuje jednu ze dvou vysokoprofilových japonských organizací. Do DREAM přešli všichni bojovníci z HERO’s a i mnoho dalších japonských hvězd. DREAM během roku 2008 a 2009 uspořádal turnaje v lehké, velterové a střední váze, korunoval v nich své šampiony (Joachim Hansen, Marius Zaromskis, Gegard Mousasi) a proslavil několik dalších bojovníků (Eddie Alvarez, Shinya Aoki). V současnosti probíhá turnaj v pérové (aktualizace: právě skončil a vítězem je Bibiano Fernandes)  a supertěžké váze (tzv. Super Hulk turnaj). DREAM má uzavřenou smlouvu s HDNet na přenos jejich akcí na kabelovém okruhu v USA, takže se k akcím DREAM může s pomocí internetu dostat i český fanoušek. DREAM navíc nedávno oznámil oficiální spolupráci se Strikeforce.

Sengoku

Sengoku je japonská organizace, která se zformovala jen o pár měsíců dříve než DREAM a stejně jako DREAM se snaží zaplnit mezeru po pádu PRIDE FC. Zatímco DREAM volí spíše „bombastický“ přístup podobný tomu, jak fungoval PRIDE FC, Sengoku volí umírněnější cestu budováním nových bojovníků a zdůrazňováním sportovní stránky věci. Stejně jako DREAM i Sengoku uspořádalo po svém založení několik turnajů a vytvořilo si tak několik šampionů (pérová váha – Masanori Kanehara, lehká váha – Satoru Kitaoka, střední váha – Jorge Santiago). Sengoku má rovněž smlouvu s HDNetem, takže dostupnost Sengoku je stejná jako dostupnost DREAM, navíc obě organizace doposud uspořádaly stejný počet akcí (10) a mají i stejné načasování (obvykle se v rámci nějakého měsíce konají akce obou). Mezi další významné bojovníky Sengoku patří: Josh Barnett, Antonio Silva, Mo „King“ Lawal, Mizuto Hirota, Michihiro Omigawa aj.

HDNet

Rád bych zde také zmínil HDNet – US kabelovou televizi, která v současnosti představuje zcela unikátní zdroj pro fanoušky MMA. HDNet (resp. jeho divize HDNet fights) se od svého založení aktivně snaží získat vysílací práva na co nejvíce MMA a dokonale se jim to daří. Přenáší prakticky veškeré MMA mimo UFC, ať už jde o DREAM, Sengoku, různé jednorázové dohody s Affliction, Strikeforce nebo menšími organizacemi jako jsou XFC, MFC a M-1. Mimo to přenáší také veškeré akce K-1. Právě díky HDNetu má český fanoušek největší šanci shlédnout světové MMA, protože jakmile se něco objeví na HDNetu, svou cestu na internet už si to poté najde.

Affliction

Affliction Entertainment založila oděvní firma Affliction poté co v roce 2008 došlo k neshodám mezi Affliction a UFC o sponzorování některých bojovníků a Affliction bylo zakázáno sponzorovat bojovníky v UFC. Affliction tedy založila vlastní MMA organizaci, která bohužel vydržela jen dvě akce, nicméně obě akce byly poměrně významné a Affliction po svou krátkou existenci představovala zajímavou konkurenci UFC. Také byla jedinou organizací mimo UFC, která se reálně pokusila o vysílání akcí přes PPV a relativně s tím uspěla (pokoření hranice 100 000 platících diváků). Affliction zvolila cestou velké šou (během akce hrála v přestávkách živá kapela, nástupy bojovníků na začátku podobně jako v PRIDE FC apod.), ale přehnané utrácení a přeplácení bojovníků se jim záhy stalo osudným. Středobodem Affliction bylo získání zřejmě nejlepšího MMA zápasníka všech dob, Fedora Emelianienka, pro kterého dokázali najít vhodné soupeře (bývalé mistry těžké váhy z UFC, Tima Sylviu a Andreie Arlovskiho, kteří odešli z UFC aby se mohli střetnout s Fedorem). Affliction tak významnou měrou přispělo k oživení Fedorovy legendy (Fedor oba zápasy vyhrál působivým způsbem) a v plánu byla na červenec 2009 i třetí akce, na které se měl Fedor střetnout s Joshem Barnettem, ten však měl pozitivní dopingový nález a Affliction kvůli nemožnosti nahradit Joshe Barnetta soupeřem odpovídajícího kalibru (tak, aby akce získala dostačující PPV výnosy) muselo odepsat ztráty a vyhlásit krach. Dobrou zprávou bylo, že Affliction se okamžitě po krachu usmířilo s UFC a většina bojovníků zcela bezproblémově přešla do UFC, DREAM, Sengoku nebo Strikeforce.

Strikeforce

Strikeforce je v americe nyní organizací #2 po UFC. Od ostatních vyzyvatelů UFC, kteří již v minulosti selhali (IFL, EliteXC, Affliction) se však v několika podstatných ohledech liší. Strikeforce není novou organizací a ani se o přímý souboj s UFC nijak nesnaží. Na pozici dvojky se víceméně trpělivě dostala tím, že všichni ostatní zkrachovali. Šéfem Strikeforce je Scott Coker, opatrný businessman, který Strikeforce vede od samého počátku a který se bojovým sportům věnuje dokonce déle, než Dana White. Zároveň je Strikeforce dlouhodobě považována mimo UFC za jedinou velkou US organizaci, která operuje v kladných číslech.

Konkurenční výhodou Strikeforce je to, že ostatní organizace mají tendenci spolčovat se proti UFC (která jakožto leader trhu s nikým nespolupracuje), zatímco Strikeforce celkem úspěšně spolupracuje s každým, kdo se namane (dříve EliteXC, Affliction, nyní DREAM a M-1). Strikeforce má svou základnu v San José v Californii kde majitelům Strikeforce patří také fotbalový tým San José Sharks a stadion HP Pavillion (což jistě pomáhá srážet náklady na pořádání akcí). Strikeforce se dlouhou dobu držela poměrně při zemi (ačkoli přitom pomáhala vytvořit hvězdy jako jsou Frank Shamrock, Cung Le, Nick Diaz, Jake Shields, Josh Thomson), až začátkem roku 2008 začíná její vzestup za slávou.

V únoru  2009 Strikeforce odkupuje aktiva po EliteXC. Nejdůležitějšími předměty odkupu jsou práva na videoknihovnu EliteXC, práva na kontrakty cca 50 nejznámějších EliteXC bojovníků (kteří v té době byli již téměř rok bez možnosti bojovat) čímž Strikeforce významně posílila svůj kádr a také kontrakty s televizemi Showtime a CBS na přenášení MMA.

V srpnu 2009 Strikeforce vyhlašuje partnerství s DREAM a M-1. Partnerství s M-1 umožnilo do Strikeforce přivítat Fedora, kterého se po pádu Affliction UFC nepodařilo získat. Zároveň Strikeforce v srpnu 2009 uspořádalo Strikeforce: Carano VS Santos – akci, ve které jako headliner poprvé v historii sloužil ženský zápas dvou největších hvězd ženské MMA.

Situace ve Strikeforce se s akvizicemi nyní poněkud stabilizovala (v roce 2008 a začátkem roku 2009 se příliš akcí nekonalo) a v současné době organizuje Strikeforce akce tří různých velikostí:

• přenosy na Showtime, což jsou tzv. „velké“ akce (Carano vs. Santos, jinak např. Lawler vs. Shields, Shamrock vs. Diaz).
• Přenosy na Showtime, série ShoMMA (pro začínající a méně známé bojovníky, obdoba UFN)
• Cca 4x chystané přenosy na CBS, což je celostátní televize – a tedy největší a nejvýznamnější akce. První z přenosů se má odehrát začátkem listopadu a headlinerem má být zápas Fedor Emelianienko vs. Brett Rogers.

WEC

WEC je sesterskou organizací UFC – má stejné vlastníky, ale operuje víceméně samostatně. WEC byl založen v roce 2001 Scott Adamsem a Reed Harrisem a v roce 2006 odkoupen Zuffou. Adams i Harris WEC vedou i nadále, ačkoli jejich šéfem je formálně Dana White. WEC se specializuje se na lehčí váhové kategorie, které v UFC nenajdeme. Dříve WEC mělo bantamovou, pérovou, lehkou, velterovou, střední a polotěžkou váhovou kategorii, nicméně protože docházelo k překryvům s UFC a šampioni WEC přece jen nebyli na takové úrovni jako šampioni UFC, došlo v prosinci 2008 k zrušení velterové, střední a polotěžké váhové kategorie a nejvýznamnější borci se přesunuli do UFC. WEC se nyní specializuje na bantamovou, pérovou a lehkou váhovou kategorii, přičemž v bantamové a pérové váhové kategorii má nejlepší borce na světě. (Miguel Torres, Brian Bowles, Urijah Faber, Mike Brown aj.). V plánu je zavedení muší váhy. WEC je víceméně čistě sportovní organizací (poněkud ve stínu většího bratříčka UFC), poskytuje trvale boje velice dobré kvality (v průměru možná ze všech organizací nejlepší), nicméně jejich akce navštěvuje poměrně málo diváků  a přenosy na kanálu Versus jsou také jen průměrně sledované.

V budoucnosti WEC možná čeká spojení s UFC nebo zavedení PPV, ale momentálně není nic jisté. Jen to, že pokud chcete vidět výtečné souboje lehčích váhovek plné nonstop akce, je WEC něco pro vás.

Bellator

Bellator byl založen v dubnu 2009 Bjornem Rebneym a Bradem Epsteinem. Oba pánové se rozhodli využít mezeru na trhu a vytvořit organizaci, která

1. vzkřísí turnaje jako protiváhu „komerčního plánování bojů“ (což je něco, co bývá často vytýkáno UFC: při plánování zápasů hraje velkou roli prodejnost zápasů, výkonnost borců je až na druhém místě).
2. zacílí na latinskoamerické (zejména mexické) publikum, které tradičně hodně fandí bojovým sportům, ale v MMA je zcela opomíjeno.

Bellator se proto hned zpočátku upsal ESPN deportes (ESPN sportovní kanál ve španělštině) a zorganizoval  svou první „sezónu“. V první sezóně proběhly turnaje ve čtyřech vahách (pérová, lehká, velterová, střední), do každé z nich bylo nasazeno 16 bojovníků (vyvážená kombinace známých jmen, potenciálních hvězd, veteránů apod., to vše s významným podílem bijců s hispánskými kořeny) a během 12 týdnů byly turnaje stylem 1x akce týdně dovedeny do úspěšného konce. Sestřih z každé akce byl každý týden přenášen na ESPN deportes a o několik dní později byl na stránkách Bellatoru ke stažení i v angličtině.

Díky vhodné kombinaci zajímavých bojů (tím, že měl Bellator částečný výběr, neboť nebyl přenášen živě, ale s jednodenním zpoždění mohly být vybrány ty lepší neturnajové doplňkové boje), chytrého virálního a youtube marketingu (některé finiše 1. sezóny Bellatoru na Youtube doslova zlidověly – zejména doporučuji spinning backfist ze střetu Yahir Reyese a Esteveana Payana a pravděpodobného kandidáta na submisi roku - inverted triangle Toby Imady na Jorge Masvidalovi.) a tomu, že v turnajích se bojovníci postupem času proslavují víceméně sami, aniž byste museli někoho konkrétně marketingově propagovat, se první sezóna Bellatoru setkala ve své cílové skupině s velmi solidním ohlasem. Šampioni Bellatoru (FW: Joe Soto, LW: Eddie Alvarez, WW: Lyman Good, MW: Hector Lombard) si získali solidní jméno a po druhé sezóně, která byla odložena na začátek roku 2009 by se měli střetnout s jejími vítězi.

Bellatoru však poněkud uškodilo, že ho klasické americké publikum poněkud pomíjí, neboť málokdo si dal tu práci a sledoval o několik dní později streamovaná videa. Vedení Bellatoru nicméně slíbilo, že tento nedostatek bude pro druhou a třetí sezónu odstraněn, protože testovací vysílání na ESPN Deportes bylo úspěchem a druhá a třetí sezóna by měla být vysílána na některém z „dostupnějších“ kanálů s jak anglickým, tak španělským komentářem. (konkrétní jméno kanálu je momentálně tajné, ale mělo by být brzy odtajněno).

Bellator je však jasná volba pro fanoušky „rychlých“ turnajů (celý turnaj u Bellatoru trvá 3 měsíce, DREAM a Sengoku ho mají na celý rok a turnaje na „jednu noc“ tak jak je známe z K-1 v Americe dle současné legislativy uspořádat vůbec nelze (mimo indiánských rezervací, kde pravidla atletických komisí tak docela neplatí).

M-1 Global

M-1 Global je na poli MMA organizací poměrně zvláštní případ. Z hlediska talentu má bojovníky spíše začínající nebo průměrné, nicméně má pod sebou např. i superhvězdy Fedora nebo Mousashiho. Je však jedinou organizací, o které lze říct, že pořádá akce skutečně v globálním měřítku. M-1 momentálně provozuje sérii M-1 Challenge (2009 je druhá sezóna) ve které se týmy z různých zemí (2008 – 10 týmů, 2009 – 16 týmů) střetávají na podobném principu jako v IFL. Specifikem je tedy jednak to, že M-1 skutečně pracuje s talentem mezinárodně a dává příležitost bojovníkům víceméně odkudkoli a jednak organizuje akce vždy ve spolupráci s místním promotérem a díky tomu se její akce konají aktivně po celém světě (letos např. přes 20 akcí, mj. Holandsko, Rusko, Španělsko, Japonsko, Korea, Anglie, USA, Finsko).

Ačkoli je úroveň talentu v M-1 nižší, množstvím a záběrem konaných akcí může konkurovat komukoli a představuje zajímavou „vývojovou“ ligu pro nové talenty. M-1 Challenge je momentálně v týdenním formátu přenášena na HDNetu.

XFC + MFC:

XFC, MFC si zde zaslouží zmínku zejména proto, že byly vybrány z řady menších organizací operujících na severoamerickém trhu a jejich akce jsou taktéž přenášeny na HDNetu. Český fanoušek se k nim tak může poměrně snadno dostat. Úroveň bojovníků není nic převratného (často jsou využívání veteráni z UFC), ale obvykle poskytují přiměřenou zábavu. Za ty peníze (zdarma), neberte to :). XFC z Tenesee by mělo být na HDNet přenášeno cca 4x ročně až do roku 2011. MFC (momentálně nejvýznamnější kanadská organizace) taktéž zhruba 4x ročně.

Rekapitulace aktivních organizací:

UFC

• Majitel: Zuffa
• Šéf: Dana White (+ bratři Fertittovi)
• Organizace #1
• Založeno: 1993, 2001 (současné vedení)
• Akce:
  • PPV – cca 12 ročně (UFC xxx)
  • Spike TV – cca 4 ročně (UFC xxx, obvykle z Evropy)
  • Spike TV – UFN (cca 4-6x ročně)
• TOP 10 bojovníci: Všichni, kteří nejsou uvedeni jinde.

Strikeforce

• Majitel: SVSE
• Šéf: Scott Coker
• US organizace #2 + zřejmě nejlepší ženská divize. Světově # 2-4
• Založeno: 1996 – kickbox, 2006 - MMA
• Akce:
  • Showtime – cca 8 ročně: Strikeforce akce
  • Showtime – cca 12x ročně: ShoMMA series
  • CBS – cca 4x ročně (superakce)
• TOP bojovníci: HW: Alistair Overem, Fedor Emelianienko, Fabricion Werdum, LHW: Gegard Mousasi, MW: Robbie Lawler, Jason Miller, Cung Le, Nick Diaz WW: Jake Shields, LW: Josh Thompson,  Gilbert Melendez

DREAM

• Majitel: FEG
• Šéf: Keiči Sasahara
• Japonská organizace # 1-2. Světově # 2-4
• Založeno: 2008
• Akce:
  • DREAM – cca 6x ročně, HDNet
• TOP bojovníci: MW: Ronaldo Souza, Melvin Manhoef, WW: Hayato Sakurai, Marius Zaromskis, LW: Eddie Alvarez, Joachim Hansen, Shinya Aoki, JZ Calvan, FW: Bibiano Fernandes, Kid Yamamoto, Joe Warren

Sengoku

• Majitel: WVR
• Šéf: Naoja Kinošita
• Japonská organizace # 1-2. Světově # 2-4
• Založeno: 2008
• Akce:
  • SENGOKU – cca 6x ročně, HDNet
• TOP bojovníci: HW: Josh Barnett, Antonio Silva, LHW: Kevin Randleman, Mo Lawal, MW: Jorge Santiago, LW: Satoru Kitaoka, Mizuto Hirota, FW: Masanori Kanehara, Michihiro Omigawa

WEC

• Majitel: Zuffa
• Šéf: Reed Harris
• #1 organizace pro pérovou a bantamovou váhu. Světově pravděpodobně #5.
• Založeno: 2001, 2006 (nové vedení)
• Akce:
  • WEC – cca 8x ročně, Versus
• TOP bojovníci: LW: Donald Cerrone, Jamie Varner, Ben Henderson, FW: Mike Brown, Urijah Faber, Jose Aldo, BW: Brian Bowles, Miguel Torres

Bellator

• Majitel + šéf: Bjorn Rebney, Brad Epstein
• Zaměřeno na latinskou ameriku, turnaje. Světově #6.
• Založeno: 2008
• Akce:
  • 2x turnajové série ročně, ESPN Deportes
• TOP bojovníci: MW: Hector Lombard, WW: Lyman Good, LW: Eddie Alvarez, Jorge Masvidal, Toby Imada, FW: Joe Soto